Jdi na obsah Jdi na menu
 


Petr Polách

24. 8. 2010

    

 

 

Měsíc září se nám chýlí pomalu ke konci a výstavní sezóna začíná nabírat na své intenzitě. Komu se letos nepodařilo odchovat pořádná holoubata, tak toho už s největší pravděpodobností mnoho nenachová. No a v tomto období jsem se rozhodl umístit na i fauně otevřený dopis všem chovatelům, příznivcům, či zájemcům o plemeno Slezský barevnohlávek. Rovněž jsem ze starých materiálů vyhledal adresy lidí, kteří barevnohlávky chovají, nebo je chovali  a rozeslal jim poštou otevřený dopis. V dnešní době, kdy se naštěstí konečně  začíná mluvit s hrdostí o národních plemenech holubů,  chtěl  bych přispět svojí troškou do mlýna a pokusit se dát dohromady chovatele barevnohlávků v naší republice, nebo  alespoň některé, kteří by  začali pracovat jako jeden tým a posunuli tak zajímavé plemeno, kterým barevnohlávek nepochybně je zase o kousek dále. Chovatelé barevnohlávků u nás v republice nepochybně jsou, bohužel však o sobě mnoho neví.Jsem přesvědčen, že čím více se budeme  společně pro toto plemeno dělat, tím  více toho bude široká chovatelská veřejnost vědět a o to  více nadšenců přivedeme společným úsilím do našich chovatelských řad. Neuplynulo ani 24 hod od mé výzvy a ozval se mi k mé velké radosti první člověk, kterého má výzva oslovila. Proto si vás dovolím s tímto zajímavým člověkem  trošku seznámit. Přítel Petr Polách chová barevnohlávky  na Bílém Potoce, v drsném prostředí Jeseníků, kde jsou jeho volně létající holubi každý den vystavováni útokům dravců. Jak sám říká, ve volném chovu mají šanci přežít a oddolat extrémnímu tlaku dravců jen ti nejlétavější holubi. Potěšilo mne, že se zajímá  a zaujala ho možnost spolupráce s chovateli, kteří chovají holuby v podobných podmínkách. Jak se v průběhu let ukázalo, holubi, kteří k němu přicházejí z méně drsných oblastí a podmínek moc dlouho nepřežívají  a stávají se snadnou kořistí nenasytných dravců.

     Sám chová holuby červené a žluté. Bohužel nejtvrdší daň  si jestřábi a sokoli vybírají zejména u holubic, které jak říká jsou shánčivější. Samozřejmě tento problém je umocněn i tím, že přes den sedí větší část dne na hnízdě holub, zatímco holubice v té době volně létají. Těch holubic, které tvrdé podmínky ustojí není mnoho a mají pro něj doslova cenu zlata. V poslední době začal spolupracovat s chovatelem Greplem z Bruntálu. Přítel  Polách své holuby nevystavuje, rozhodl se jít svou svéráznou a musím říci, že i obdivuhodnou cestou choval holuby tak jak je choval před 25 lety jako malý kluk – volně.

Obdivuhodná je kromě vitality i plodnost jeho červených a žlutých barevnohlávků. Většina s jeho 10 chovných párů již letos vyvedla čtyři i pět párů holoubat.

 

    Za své přesvědčení a způsob chovu musí zaplatit tvrdou dań a ze všech vyvedených holoubat přežívá a postupuje do dalšího chovu 30% těch opravdu nej nej ostražitějších a nejzdatnějších jedinců. Nekompromisní příroda v jeho případě rozhoduje o tom, co má právo na život. A právo ne život má jen to nejživotaschopnější z celé populace. Úmrtnost cizích donesených holubů v jeho podmínkách odhaduje na 95%. O holubicích z jeho chovu říká, když některá přežije útok dravce, už ji nikdy dravec nedostane.velice si cení své holubice Emilky, které ač letos musel zašít cca 10 cm ránu podařilo se ji i tak letos vyvést 8 holoubat.

 

Kdo může chovat holuby tak svérázným a v zásadě tradičním způsobem? Podle mne je to člověk, který má to opravdové holubářské  chlapské srdíčko na správném místě.

Kontakt na chovatele :

Petr Polách, Bílý Potok 67, 793 26 Vrbno pod Pradědem   mob. 724523520  

E mail. polachls102@lesycr.cz

 

Fotografie k chovu holubů Vladimíra Polácha na Bílém potoku najdete ve fotogalerii.

 

bily-potok-vlcek-027.jpg