Jdi na obsah Jdi na menu
 


Vážení barevnohlávků.

19. 12. 2010

Vážení barevnohlávků.

 

Celostátní výstava v Lysé nad Labem a s ní i klubová výstava Klubu chovatelů slezských plemen 2010 je za námi. Celkem se na ni presentovalo 85 Slezských voláčů v osmnácti barevných a kresebných rázech ,  74 barevnohlávků v pěti barevných rázech. Většina vystavených holubů byla presentována ve výborné a vynikající kvalitě. Návštěvník a znalec těchto plemen tak musel být nepochybně s pleádou vystavených holubů spokojen.Každá takováto přehlídka nás nepochybeně motivuje k dalším chovatelským cílům. Na výročnní členské schůzi v březnu 2010 vystoupil poradce chovu a zhodnotil aktuální vývoj v chovatelském klubu. Obzvláštní důraz pak kladl na stagnující chov slezského barevnohlávka, hlavně na obavy v chovu modrého barevnohlávka. Jako klub cítíme povinost  aktivní spolupráce s jeho chovateli bez ohledu na to, jestli jsou, nebo nejsou členy klubu.

      Slezský barevnohlávek je zařazen v plaatném vzorníku mezi holuby tvaru. To znamená, že obzvláštní důraz v chovu je třeba klást na plemenný typ. Podceňovat nechceme ani pro další pro barevnohlávka typické vlastnosti a tou jsou vynikající letové vlastnosti, ostražitost, popř. schopnost polařit. Co se polaření týká, v dnešní době ne každý holub polaří. Hlavní příčinou je to, že vlastně není kde. Při návštěvě chovatele na Bílém potoce v srdci Jeseníků jsme se probírali i tuto tématku. Tehdy bylo vyřčeno, moji holubi nemají kde polařit, ale ostražití musí být! Ostražitý holub a holub s dobrými letovými vlastnostmi přežije . Ti, kteří tyto vlastnosti nemají mají smůlu. Na členské schůzi v Lysé na toto téma krátce vystoupil i JUDr. Michal Daniševič a potvrdil, že i když sám bydlí na pokraji lesa, kde ostatní holubi nemají šanci, barevnohlávci jsou volně puštěni a oddolávají takřka každodenním útokům dravců. V průběhu letošního roku jsem měl možnost potkat se s řadou chovatelů, z nihž nejméně polovina patří k doposud neorganizovaným, nebo bývalým organizovaným, kteří kvůli neshodám v základních organizacích, popř. kvůli  chybám ve vedení svazu odešli, ale barevnohlávkům zůstali věrni i po desítky let.Koho chov barevnohlávků přitahuje. Jsou to opravdu především chovatelé, kteří odmítají voliérové chovy a chtějí a ortodoxně prosazují volný prolet holubů. Barevnohlávek dokáže už na dálku upoutat svou zajímavou kresbou. Pro milovníky užitkových holubů je zajímavý i tím, že má poměrně vysokou hmotnost a pozor opravdu ještě létá a já jsem přeesvědčen , že létat bude i na dále. A klub v tomto směru určitě bude létavost barevnohlávka v rámci svých možností prosazovat.

     Ostražitost, další s typických vlastností barevnohlávka, tu myslím nemusíme zbytečně rozvádět a meditovat o ní. Tuto vlastnost nám nepochybně za nás u volně létajících chovů ohlídá mocná matka příroda. Nechme to tedy na ní,  nevymýšlejme zbytečnosti , nevytvářejme a nevymýšlejme problémy tam, kde nejsou.

     To co ovlivnit umíme a na co je třeba se v dalším chovu zaměřit je práce na plemenném typu. K dispozici máme vynikající genetický materiál jak mezi organizovanými, tak i neorganizovanými chovateli. I mezi těmi doposud  neorganizovanými chovateli se dá najít to co v současné době pro šlechtění a rozšiřování plemene potřebujeme. V poměrně izolovaných chovech, které jsou rozesety po celém území republiky a sami ani nevíme všude totiž dochází k příbuzenské plemenitbě, Ta má za následek úbytek rodičovských generací. Na to se samozřejmě nabaluje i vyšší výskyt dědičných chorob, ztráta životaschopnosti potomstva, jeho plodnost apod.