Jdi na obsah Jdi na menu
 


Slezský barevnohlávek a moje ceta k němu

18. 9. 2010

Slezský barevnohlávek  a moje cesta k němu.

 

 

 

Co bys chtěl k narozeninám : košili, nebo nějakého holuba? Zeptala se mne jednoho lednového dne moje drahá. V hloubi duše mne tato otázka velice potěšila a odpověď  na ni byla radostná, okamžitá a jednoznačná. Holuba!!!!!!!!!!  Je přece jasné, že košil / i kdybych měl jen jednu/ mám doma dost, ale holubů přeci není nikdy dost! No a jaké holuby potřebuješ?.  Víš , já bych potřeboval tak nejlépe jeden pár a popřípadě ještě jednu holubici černého slezského barevnohlávka. Ještě před rokem by mne nenapadlo, že budu chovat plemeno, které již desítky let létá kolem domku Láďi Vaňka v Malých Hošticích, kousek od Opavy. Pojedete li náhodou přes Opavu do Ostravy, hned na výjezdu z Opavy u globusu  vedle frekventované silnice je kaluž vody. Hádejte koho tam  můžete vidět? No přeci barevnohlávky. Ty kteří si zde zaletí a jakoby se nechumelilo se  procházejí asi 2km od svého domova auta neauta kolem silnice. Před rokem jsem měl možnost adeptovat u posuzování slezských barevnohlávků na speciální výstavě klubu slezských plemen v Opavě. Většina holubů zde byla poměrně plachých. I tuto vlastnost –  plachost  má barevnohlávek ve svém genofondu zakódovanou. Myslím ale, že při vhodném umístění holubů v např. v menší voliéře, při každodenním kontaktu s nimi, pravidelném braní holubů do ruky se dá plachost redukovat na přijatelnou míru.

p1010403.jpg

Když  holub zjistí, že mu od svého majitele nic nehrozí je ve větším klidu.Jste li v klidu vy, budou v pohodě i holubi. Holubník, kde holubi mohou létat z jednoho konce na druhý, holubík, který je vyšší, než sami dosáhnete se mi jeví nejen pro slezské barevnohlávky, ale pro holuby všeobecně jako nevhodný. Proto osobně doporučuji větší holubníky členit na menší oddělení. To jenom námatkou pár poznámek k případné zbytečné, či až extrémní  plachosti holubů. Ale to už jsem malinko zabrousil do tématu, který by stál za samostatnou diskusi.

Abych tedy neodbíhal, ještě začátkem loňského roku jsem netušil, co se stane půl roku poté. Za vším stojí můj kamarád Pavel Wieder, který zahrál  na mou hrdost obyvatele Opavska a Hlučínska, na jehož území barevnohlávek vznikl.

Pavel je nejen vynikající a náročný posuzovatel, ale i chovatel a propagátor holubů, slezských plemen obzvláště. Dobře ví , že u mne v Opavě létají holubi volně po většinu roku, mimo období, kdy by jsou útoky dravců každodenní. Bývá to v období listopad až březen. Ví že já bývalý pošťačkář a dnes tělem i duší chovatel rejdičů a racků budu mít holuby volně létající a oblohu křižující vždy. Slezský barevnohlávek, aby barevnohlávkem zůstal musí létat! Pavel věděl i to, že potřebuji holuby jako chůvy. U barevnohlávků , které jsem viděl u něj jako chůvy se mi líbila jejich nezměrná péče o holoubata. Líbilo se mi, že se jedná o holuby nekonfliktní, kteří se kromě svých holubat ochotně nakrmí i jakákoliv další holoubata. Prostě co spadne na zem je jejich. Pavel mi nabídnul své holuby. Jestli prý to s nimi nechci zkusit. Tak jsem postupně získal svých prvních 10 barevnohlávků. Holubi jsem umístil do vzdušné voliéry cca 2x2m, která je ze dvou stran chráněna polykarbonátem .

Dvě její strany jsou potaženy jemným pletivem.  Jelikož máme hned naproti voliéry zahradní posezení, byla a je opravdu radost dívat se na typově vyrovnanou skupinu impozantních holubů. Řada návštěv, která k nám přichází tak svým zrakem ulpí a kladně hodnotí především tuto skupinu majestátních holubů.

     Pak přišla ta slavná chvíle prvního vypuštění barevnohlávků. Ihned po vzlétnutí přidali k mým rejdičům a byla to radost sledovat mohutné holuby jak se ztrácejí a zase se objevují nad přilehlými střechami bytové zástavby v naší čtvrti nedaleko centra Opavy. Proti mé drobotině to vypadalo, jakoby nad našimi střechami začali kroužit velcí orli.

     Nedá se říci, že by barevnohlávků bylo v naší republice málo, ale vezmeme li standartní barevné rázy černý, červený, modrý a žlutý je řada chovů ovlivněna poměrně úzkou příbuzenskou plemenitbou. Východiskem z této situace se jeví meziplemenná plemenitba. Z tohoto důvodu již bylo v několika případech přistoupeno k přikřížení černého, popřípadě černého šupinatého pštrosa. Když řekneme A, je třeba říci i B. Každé  promyšlené křížení, jako v tomto případě, má své klady a zápory. Moravský pštros jak se jeví nám pomohl k vylepšení typu a oživil i životaschopnost potomstva, na druhé straně se asi chvíli budeme trápit např. s kresbou holuba, kterou bude třeba vyčistit a ustálit. Slezský barevnohlávek z hlediska standartu je řazen mezi holuby tvaru, takže cesta na kterou se vydalo několik českých chovatelů se mně osobně jeví jako správná. I platný standart upřesňuje na prvních místech celkový dojem, tvar a držení těla. Standart barevnohlávka zdůrazňuje postava je silná, střední délky a velikosti užitkového typu s dobře osvalenou, dopředu klenutou širší hrudí. Záda jsou širší a skloněná k ocasu. Pokud se nám podaří naplnit a udržet citovanou definici, tak to další, na čem bude třeba popracovat, jsou s troškou nadsázky řečenomaličkosti.    

 Vím, že barevnohlávci v nejúspěšnějších českých chovech nejsou jen uzavřeni ve voliérách, ale že i volně létají.  S některými jejich chovateli jsem měl možnost se setkat se osobně, s jinými jsem se prozatím slyšel jen po telefónu, ale věřím, že v dohledné době se budu moci i  těmito lépe poznat.

p1010380.jpg

    No a jak dopadl ten slíbený dárek k narozeninám? Při naši návštěvě Brna jsme si dohodli schůzku u pana Schmalcbauera ve Skalici.

Byli jsme vlídně přijati a z naší  návštěvy jeho holubníku jsme si odváželi 2 barevnohlávky, které jsme dostali darem, za čož ještě jednou touto cestou děkuji.

     Prozatím jen po telefónu jsem se měl možnost seznámit s dalším nadšeným českým chovatelem panem Syrovým.

Potřeboval jsem nějaké holubice. Přislíbil, že se podívá a pokusí se něco vybrat. Za několik dnů volal a říkal, že nic z toho, co mu doma po přebrání zbylo by se pro moje účely nehodilo. Takovéhoto přístupu si velice vážím. Než si pořídit nevhodný materiál do chovu, je lépe si na rovinu říci co se hodí, nebo co je nevhodné pro další šlechtění.  Smyslem šlechtění je zlepšování potomstva, nikoliv zhoršování chovu. To je třeba mít vždy na zřeteli.

 Jak propojit chovatele jednoho plemene v rámci republiky, abychom spojili své síly?  Možná jsem veliký snílek a optimista. O něco podobného se dva roky snažíme formou přátelských setkání v Klubu chovatelů rakovnického kotrláka. Příklad si můžeme vzít i z Klubu chovatelů ostravské bagdety.  Sám jsem se ho měl možnost již dva roky po sobě zúčastnit jejich setkání spojeného s klubovou výstavou. Tento neveliký klub dokázal to, že při příležitosti tradičního setkání, kterého se zúčastňuje drtivá většina členů klubu dochází k pravidelným výměnám chovatelského materiálu. Ne jen holubů donesených na burzu, ale především  holubů, kteří patří k nejlépe oceňovaným. To je určitě smysluplné. Vidět to bylo i na letos vystavených jedincích, kteří letos výrazně převyšovali kvalitu holubů vystavených v loňském roce. Proto mne napadlo, že by nebylo zcela od věci pokračovat v tradici, které byla zavedena u nás v Klimkovické organizaci i u jiných plemen. V září letošního roku, při příležitosti slavné Klimkovické pouti pořádá naše organizace ostravskou okresní výstavu holubů. Kromě soutěže jednotlivců proběhne  i soutěž čtyřčlenných kolekcí. Večerní společné posezení v altánku místního  zámeckého  parku skýtá možnost příjemně strávených chvil pro všechny chovatele , kteří přijedou. Tradičním účastníkem bývá např. přítel Pavel Vajs ve Střednice u Mělníka. Všichni bez ohledu na to odkud přijeli si u nás daleko od domova v družné diskusi s chovatelskými kamarády mohou  krásně odpočinout. Tohle by mohla být ta správná chvíle pro setkání nejen všech chovatelů barevnohlávku ze Slezska, ale i celé republiky, kterou touto cestou do Klimkovic srdečně zvu. Kontakt stein@staz-opava.cz