Jdi na obsah Jdi na menu
 


Národní výstava výletků Kielce 2011

Výstava výletků Kielce 2011

     Když jsme se v lednu tohoto roku vraceli z národní výstavy , která se uskutečnila v polské Varšavě, byla již hlasitě vyřčena myšlenka uspořádání společné výstavy, ke které by se postupně mohly připojovat další, zejména středoevropské země. K této myšlence jsme se pak v průběhu roku často vraceli. Myslel jsem si, že varšavskou výstavu už jen tak něco nepřekoná.

      Mýlil jsem se!

     V průběhu roku jsme byli my kteří jsme měli možnost výstavu uspořádanou v nádherných a více, než důstojných prostorách varšavského výstaviště prožít chovateli  holubů, ale i králíků a drůbeže, kteří se o již zmiňované výstavě dočetli právě v našem odborném chovatelském časopise dočetli tázáni na to jaké to tam bylo, bylo to tam opravdu na takové úrovni? Odpovím určitě i za mé přátele. Vzpomínka na polsko  byla hluboce uložena v našem podvědomí mezi to nejkrásnější a nejinspirativnější co se dá v chovatelství prožít. Dny běžely  a my jsme cítili, že musíme bezpodmínečně dodržet to, co jsme polským přátelům slíbili. V průběhu roku jsme měli potvrzeno, že slíbené slovo chtějí dodržet také chovatelé v Maďarsku a na Slovensku. Místo konání Kielce bylo jasné, bylo vyřčeno, že se bude jednat o národní výstavu výletků, která se uskuteční ve dnech 9. až 11.prosince 2011. Počítali jsme s tím, že Kielce není Varšava, že je to přeci jenom menší město, ale jak se ukázalo, Kielce jsou městem, které se rozkládá na poměrně velké ploše a žije v něm kolem 200 000 obyvatel. V Kielcích se rovněž nachází nové a moderní výstaviště, které v průběhu roku hostí nejrůznější významné veletrhy.Když jsem se prostřednictvím vyhledávače internetu podíval na trasu vedoucí z Opavy k výstavišti Kielce, viděl jsem na jejím konci poměrně velký obdélník. To byla první informace o místě ke kterému v průběhu celého roku směřovaly naše myšlenky.

Ale vraťme se na začátek roku 2011. Začátkem března u příležitosti  výroční členské schůze Klubu chovatelů holubů slezských  plemen jsme přítomným promítli řadu snímků, které přiblížily atmosféru Varšavské výstavy. Přítel Pavel  Wieder vyzval při této přítomné členy k účasti na národní výstavě v Kielcích. Myšlenka propagace našich národních a zejména námi chovaných slezských plemen byla příznivě přijata a v průběhu roku diskutována na všech našich klubových setkáních. Každý z nás věděl, že nás čeká úkol presentace našich plemen a že je třeba připravit kolekci na mimořádně špičkové úrovni. Proto jsme také výstavu v Kielcích zařadili na první místo v prioritách našeho klubu pro tento rok. O chystané výstavě v Kielcích se mohli i další chovatelé dozvědět nejen prostřednictvím našeho odborného časopisu Chovatel, ale byli k ní vyzváni například  i na společném setkání klubů v Litovli v dubnu 2011, kde byla zdůrazněna významnost naší účasti na připravované akci s mezinárodní účastí. Možnost společné účasti, včetně společného odvozu z Opavy byla nabídnuta ještě při celé řadě setkání a výstav na klubové úrovni. K účasti jsme vyzvali i prostřednictvím poměrně navštěvovaného diskusního fóra na i fauně.

    Víte, v řadě případů v průběhu roku slýcháváme jak to  všechno nejde a jak je všechno špatně. Žil jsem v najivní představě, že když nabídneme široké chovatelské veřejnosti  příležitost presentovat námi chovaná plemena na výstavě v Polsku, v zemi kde jak vidím se budují stále pevnější chovatelské tradice, v zemi kde výstavy jsou spojované spojené s obrovskými burzami holubů  je opravdu co vidět, v  zemi kde pro nás můžeme vybudovat i poměrně zajímavé komerční možnosti , že řada z nás chovatelů této příležitosti využije, odezva nesplnila mé očekávání. Není to k mé škodě, ale ke škodě vás, kteří jste mohli a nabízenou příležitost propásli. Věřím, že bude příště. Možná to příště nebude příští rok, kdy se uskuteční Evropská výstava v Lipsku. Věřím, že příště to nebude již o polských, českých, maďarských a slovenských chovatelích. Věřím že příště přibudou chovatelé z dalších států, že tradice, která byla v Kielcích nastartována bude a vidím to jako veelmi pro středoevropské chovatelství důležité pokračovat.

     Věděli jsme, že klecné  pro národní holubů bude tentokráte nižší, než bývá v Polsku zvykem, protože polskému svazu se podařilo uskutečnit významné dohody s městem Kielce a i s výstavištěm Kielce.  Na základě těchto úspěšných dohod byl stanoven jednorázový poplatek za účast 60 zlotých a klecné 6 zlotých za holuba. Pro vaši lepší představivost, ten kdo vystavil 4 holuby, zaplatil v přepočtu 504 korun, to je 126 Kč za vystaveného holuba. Chovatel, který využil možnosti vystavit 20 holubů zaplatil v přepočtu 1080 Kč, což je pouhých 54 Kč za holuba. V ceně výstavních poplatků byl samozřejmě i obsáhlý a pěkně zpracovaný katalog. Ale pozor, v ceně poplatku bylo i jedno pro nás neznalé určitě i jedno překvapení. Každý vystavovatel po vyzvednutí katalogu obdržel i lístek na oběd v místní restauraci. Tak tohle jsem opravdu ještě nikde nezažil.Trošku tím pro lepší představivost předcházím událostem, které předcházely našemu společnému odjezdu do Kielců. K chovatelům holubů slezských plemen se nakonec přidali i chovatelé nově vzniklého Klubu chovatelů holubů českých plemen rejdičů a Klubu chovatelů holubů českých plemen rejdičů.  Ve stanovenou dobu  ve čtvrtek  8.12. 2012 byli všichni chovatelé na místě nakládky , na náměstí Svaté trojice, před sídlem OV ČSCH na místě. Holubi připravení jak po vyprání v Perwolu, veterinární potvrzení v pořádku a tak nic nebránilo, aby naše tříčlenná výprava pod vedením Pavla Wiedera se 120 holuby na palubě mohla vyrazit směr Polsko.

     Do Kielců jsme dojeli takřka po šesti hodinách jízdy. Kielce nás hned po příjezdu překvapily svou rozlehlostí. Naštěstí  se nám i ve tmě podařili spatřit šipku označující směr příjezdu k výstavišti Targi Kielce, takže i noční příjezd před brány tagů proběhl hladce. Překvapilo mne, že to co se mi na mapě jevilo jako velký obdélník je ve skutečnosti supermoderní a luxusní výstaviště. Už před halou panoval čilý ruch.Podle chovatelů z různými bedýnkami jsme věděli, že jsme doma. Jedním z prvních, na koho jsme po vstupu výstavní do haly narazili byl  polský chovatel a posuzovatel Witold Obrusník, se kterým se často setkáváme na našich výstavách pořádaných v okolí Opavy. Výstavní hala nás překvapila svou rozsáhlostí. Na ni navazovala další haly ve které byly umístěny zejména polská plemena rejdičů, menší hala byla určena pro vystavovanou drůbež a králíky. Dvě haly byly určeny pro burzu okrasných a užitkových holubů a poštovních holubů, kteří se stali součástí celkové akce. Okrasných holubů bylo vystavováno asi 4500, poštovních 1000.  I tohle by pro nás mohlo být příkladem. Příkladem, že i 2 svazy sdružující holuby můžou ke prospěchu obou spolu spolupracovat. Věc u nás, k naší škodě bohužel a doufám, že jen prozatím nevyužívaná.

       Už jsme se viděli jak s bedýnkami se 120 ti holuby běháme sem a tam, ale bylo to naštěstí jednodušší, neboť pořadatelská země se rozhodla umístit českou slovenskou a maďarskou expozici  s náležitým označením vedle sebe. Byli jsme tedy vedle sebe, ale zároveň naši holubi soutěžili s holuby stejného plemene polských vystavovatelů. HOLUBI NEBYLI SEŘAZENI PODLE BAREV, ALE PODLE PLEMEN A CHOVATELŮ. Přejímka všech vystavovaných zvířat se prováděla důkladně. Každý jednotlivý vystavovaný kus, v našem případě holub byl zkontolován a do protokolu o přejímce bylo vyznačeno jeho číslo.  Hrozitánská hromada klecí ve kterých jsme holuby přivezli se pomaličku menšila a po zaklesování všech zvířat jsme se odebrali k ubytování. Naštěstí pro nás to nebylo zas tak daleko. Měli jsme to štěstí, že spolu s přáteli ze Slovenska a Maďarska jsme byli ubytováni v hotelu Mlyn, který se nachází naproti výstaviště . Stačilo jen přejít přes cestu. Hned ve vestibulu hotelu jsme narazili na přátele ze Slovenska ve složení Peter Samuelis, předseda slovenské UOK a jak se později ukázalo náš velice zdatný překladatel do maďarštiny, pouzovatelé holubů  ing. Demeter, Bocko, Nosál a posuzovatel holubů přítel Žufa.  Netrvalo dlouho a využili jsme možnosti společného posezení, při kterém přišla na přetřes nejen naše národní výstava v Lysé, jejich národní výstava v Nitře, ale i řada otázek, které nás společně zajímají a inspirují k další činnosti. V družné diskusi jsme pokračovali až do okamžiku, kdy jsme si řekli, že nezbývá, než jít spát, protože nás brzo ráno čeká náročný celodenní program.

         Ráno po společné snídani v hotelu jsme se vydali k výstavní hale. Jirka Kristek na zledovatělé cestě předvedl umění tak a krasobruslařské, ale vše dobře dopadlo na na posuzování jsme dorazili všichni a nezraněni. Po slavnostním zahájení presidentem polského svazu, přivítání nejen hostů, ale i všech přítomných byly rozdány obálky s kartami pro oceňování holubů. Na každého z posuzovatelů připadlo řádově kolem 120 holubů na posouzení. Pořadatelé vyzvali přítomné posuzovatele, aby po posouzení jednotlivých plemen průběžně odevzdávali oceňovací lístky. Jen považte co je to za úkol zkontrolovat a přepsat do počítače 5 500 vystavených holubů. V průběhu posuzování akreditované fotostudio známého polského chovatele a autora knihy o polských plemenech rejdičů  Nase golebie rasy polskie Zbygniewa Gilarskiego provádělo fotodokumentaci vystavovaných plemen holubů.  Fotografování probíhalo citlivě a to tak, aby v žádném případě neomezovalo posuzování. Kolem 16 hodiny odpolední začala většina posuzovatelů odevzdávat poslední oceňovací lístky . V určité výhodě byli posuzovatelé, kteří posuzovali jedno plemeno a měli všechny holuby v jedné řadě. Ti kteří posuzovali vícero plemen umístěných jak v polské, tak v zahraničniční expozici se v rozsáhlých prostorách docela nachodili.Přítel Wieder, který byl poctěn spolu s dalšími kolegy posuzovateli  úkolem posoudit Evropskou výstavu kariéra měl úkol  o to složitější, že na závěr posuzování museli provést definitivní výběr nejlepších jedinců. Každý posuzovatel přinesl do zvláště k tomu určených klecí své favority a kolektivní výběr mohl započít.  Vylyučovací metodou nakonec zůstali v užším výběru 3 poslední holubi.Vavříny nejvyšší  získal modrý kariér polského vystavovatele   Adama Kownackiego   Českou stodvacetičlennou kolekci holubů představovali  jedinci vystavení následujícími chovateli, kteří nelitovali času ani vynaložených finančních prostředků k reprezentaci našeho chovatelství. Jedná se o následující chovatele: Wilfried Bena, Petr Absolon, Josef Ručka, Josef Stanislav, Ing. Jan Radek, Václav Kurka, Pavel Wieder, Josef Hanke, Přemysl Štencl, Lumír Vaněk, Ing. Gerhard Stein. Za vzornou reprezentaci jim nezbývá než alespoň touto cestou upřímně poděkovat.

 

 

 

 

Ing. Gerhard Stein